Who is that girl I see, Staring straight back at me? When will my reflection show Who I am inside?

Celkem je skvěle. Ale dneska je to bída.

11. června 2011 v 14:33 | AnetryTM
Z fonetiky a fonologie anglického jazyka jsem vždycky vynikala. Většina mých spolužáků musela i více než dvakrát opakovat dílčí testy v průběhu obou semestrů. Já jsem vždy opakovala jen jeden a jednou, jinak jsem všechny udělala napoprvé. Beze srandy jsem prostě byla nejlepší v tak těžkém předmětu jako je fonetika a fonologie.

A pak zkouška.
Nejprve byl písemný test. A pak, pokud jste dosáhli určitého počtu bodů, postoupili jste k ústní zkoušce.
Jenže já se nestihla na ten písemný test naučit. Měla jsem tři body nad postupovým limitem.
Kéž bych ten test neudělala a mohla ho psát znova a lépe!
Na zkoušku už jsem vše uměla perfektně.
Řekl mi: "Výborně, bylo to výborné, na jedničku. Ale vzhledem k písemce, která byla výrazně horší než váš ústní projev, vám musím dát dvojku, ale jinak to bylo samozřejmě na jedničku."
Všechno jsem si to uvědomila až potom.
Je to v prdeli.
Jedinej předmět, kterej mě doopravdy bavil!!!
Tak mi to šlo!!!
A já ten nejdůležitější test poseru!!
Mám to za trest?!

Je to tak trapné, ale já úplně sebelítostně brečím.

Mám z toho depku a zpousta existenciálních keců kole toho.
Je to taková ta krize kvůli které máte oči zaslepené ke všem pěkným věcem v životě a strašně se litujete.
Lituju se, že nejsem nikdy první a že je všechno dobré pro ostatní.
Lituju se, že jsem se nenarodila do rodiny hudebníků.
Lituju se, že mi nikdo nikdy neřekne že jsem pěkná, protože jedinej člověk, komu se líbím, jsem já.
Lituju, že maminky nemají rády svoje dcery tak, jak svoje syny.

Lituju toho, že o všech vašich úspěších či neúspěších rozhodují druzí a tím pádem nikdy nemůžu uspět, protože nejsem oblíbenec lidí.
Jedinej člověk, jehož jsem oblíbencem, jsem já sama.

Je to možná prkotina, ale já bych chtěla být prostě jednička. Ve fonetice! Jediná věc, která se netvářila tak trapně jako lingvistika a její diskurz a pragmatika, literatura a ty pitomý nudný a absurdní teorie o tom, co tím autor myslel, když stejně nikdo nikdy doopravdy neví, co tím myslel!!!!! Pitomé nudné spekulace!

Nejhorší na tom je, že jeden kolega, co mě třeba ani neumí pozdravit (přizujuju to v této zoufalé a uboze sebelítostivé chvíli tomu, že mnou pohrdá buď proto, že nemám gymnázium jako on anebo proto, že asi nejsem dost pěkná podle něj), dostal jedničku a to měl v tom testu jenom O ČTYŘI BODY VÍCE NEŽ JÁ! JENOM O ČTYŘI!!! (50 maximum, na postup minimálně 30). Kdybych se na ten test naučila, tak bych měla víc jak on!
Sakra hgchdcjpegúflbv§fůgperiáščržýčrzhlktgů§růg
fgjfkghfhgkfgklf
to je k vzteku.

Jsem tak blbáááá!!! Kdybych nešla radši spát a pořádně se to za ten jeden den naučila, mohla bych být dokonalá a mít zaslouženě jedničku.

Jo, je to BLBOST, ale mě to hrozně mrzí.

Je mi celkově fajn, ale dneska je mi hrozně.

A ještě k tomu nemůžu nají žádné hudební kurzy, které by byly i pro dospělé. Hledám na internetu, nic nemůžu najít.
Kde jinde bych měla hledat? Zeptat se v hudebninách? Kde se dají najít takovéto inzeráty?
Chtěla jsem zkusit Yamahu, pár lidí mi ji dporučilo a pár zase řeklo, ať to ani nezkouším. Tak nevím. Ta výuka zpěvu tam probíhá v několika lidech, individuálně asi ne. To se mi moc nelíbí. Ani tam nemají žádný email a když jsem tam byla osobně, tak nikde nemají kancl, kde by podávali informace.
Ach jo.

A teď něco trochu pozitivního. No, i když... I've got my idontgiveashitattitude. Takže z toho nejsem zas tak na větvi.
Nevím, co se stalo, ale prostě žeru. Žeru občas jak prase a už se mi ani náhodou nechce dodržovat tříhodinové rozestupy mezi ovesnou kaší, musli tyčinkou, obědem, mrkví a mrkví. Prostě žeru kdy chci a třeba jen dvakrát denně. A někdy vůbec. A někdy zase celej den. Je mi to jedno, prostě dělám to, po čem mi není špatně a to je asi tenhle styl.
Nicméně myslím, že oproti tomu, jak jsem jedla předtím, nyní přímo žeru.
A začaly mi padat kalhoty. Šaty, co mi maminka koupila v únoru a byli mi akorát na tělo, že jsem pod nimi nemusela mít podprdu, jsou mi nyní v oněch partiích krapet dost volné a rozhodně už nezastupují push up funkci. Kupovala jsem si kalhotový kostým a s šokem zjistila, že moje obvyklá velikost nemá být takhle volná a ani to není jen špatným střihem - ale že se doopravdy vejdu do té menší, kterou jsem si ze strachu ani nejdřív nechtěla zkoušet; tomu jsem docela nechtěla věřit a řekla jsem, že si přecejen koupím tu větší (protože to bylo zrovna CA, kde maj tabulku velikostí spíš menší než větší (nikoliv tak jako třeba v takku, kde si koupíte velikost menší než obvykle), avšak byla jsem umluvena, že ty velké mi dělají kapsy na nepatřičných místech.
A víte čím to je?
Že je mi to úplně jedno. Je mi to prostě fuk. I když si občas připadám tlustá, tak se holt do okolních výloh nedívám, narovnám se a jdu dál, protože si říkám: "Je to jedno."
Žádnou dietu nedržím a žeru jak prase.
Donedávna, co mě opustily sny o kostnatém těle a chtěla jsem mít alespoň tělo štíhlé, tedy velikost 38, bych dala cokoliv abych se konečně stal zázrak a přišlo zadostiučinění za to, že namísto zákusku ke kávě si za odměnu nedám cukr do kafe (nelogické, ale pravdivé).
Teď teda taky zákusky moc nejím, protože mi moc nechutnají a jsou strašně těžký, zato žeru nanuky třeba každej druhej den.
Nyní jsem od své kdysi vysněné velikosti v podstatě jen jeden stupeň ve velikostní tabulce a... co?
Je mi to prostě skoro jedno :( Skoro, protože si říkám, že pak mě budou lidi možná víc brát. Ale když nebudou, tak je mi to taky fuk. Naučila jsem se s tím žít.
Dřív bych se uskákala radostí.
A teď jsem nevděčná.
A myslím že tím to je. Nikdy jsem nejedla nezdravě, ale byla jsem tlustá. Tlustá jsem tedy i teď, ale rozhodně menší než dřív.

Zní to šíleně, ale myslím, že spalování i ukládání tuku, stejně jako psychosomatické nemoci, může ovlivnit vaše mysl. Ale jak jinak si to dokážu vysvětlit?
Tlustá jsem, co pamatuju. Teda... tlustá v hlavě. Pojem "tlustá v hlavě" záhy vysvětlím.
Většina babiček svoje vnoučátka rozmazluje, nosí jim sladkosti, pečou koláče, vyvařují a všelijak svoje malé bobišky obšťastňuje. Ta moje, teda jedna z nich, co se mnou byla častěji než druhá, mi naopak řekla, když mi bylo asi pět nebo čtyři: jsi tlustá, už nejez. Můj malý mozeček to pobral jako fakt a po tom, to jelo.
Pamatuju si jeden okamžik, někdy v těsně předškolním věku, kdy jsem se na sebe dívala do zrcadla a připadalo mi, že mám srašně velké břicho a vnímala jsem, jak se za něj stydím. Myslíte, že je to normální? Já tedy ne. Malé dítě by se takto vůbec nemělo vnímat, nemělo by se hodnotit a srovnávat s ostatními.
Věděla jsem, že nesmím nosit nic upnutějšího (v 5 a 6 letech!!!!), že nemůžu nosit ty pěkné šatečky co ostaní holčičky a opravdové procitnutí jsem zažila, když jsem chtěla na maškarní jít za kočičí ženu z Batmana :D a maminka mi řekla že to by tedy opravdu nešlo, protože jsem tlustá.
Nyní k pojmu "tlustá v hlavě": nedávno jsem se dívala na fotky ze svého dětství a nyní objektivně můžu říct, že jsem sice byla větší a vyšší než ostatní děti, ale o něčem tlustém nemůže být řeč. Žádné takové ty obrázky patologicky obézních malých dětí, co mají pět brad a vypadají jako tlustí dospělí. Byly mi vidět žebra, byla jsem vyšší než ostatní děti mého věku, male v žádném případě tlustá.
Opravdu tlustá jsem začala být asi když mi bylo takových deset až dvanáct let. Jak mi bylo třináct, začala jsem svůj handicap řešit hladověním a do patnácti jsem ve skutečnosti zhubla zhruba do té velikosti, kterou mám dodnes, ve 21 letech. Paradoxně jsem se viděla čím dál tlustší a tlustší, ale to je asi u chorobných dospívajících mozků v celku normální.
Na střední se celá mánie a deprese ještě rozrostla (a aby ne, když to byla škola oděvního designu), ale už mě to vyprávění nebaví a jsem si jistá že vás taky ne, tak to tady ukončím.

Jdu se učit.
Ale fonetika už to není :(
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Anetry Anetry | 11. června 2011 v 19:58 | Reagovat

to je ale trapnej článek. muhaha. noa co. já mám dneska fakt dost. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
All rights reserved. Copyright © 2007-2009 AnetryTM
Dotazy? Připomínky? Nabídky k sňatku? Pište do ZPRÁVY AUTOROVI (vpravo pod menu).