Who is that girl I see, Staring straight back at me? When will my reflection show Who I am inside?

May is the month of maying

29. května 2011 v 18:42 | AnetryTM
Líbí se mi rána. Ať už děštivá nebo slunečná.
Baví mě škola a opravdu se mi v tom městě moc líbí.
Líbí se mi když slunce prosvítá mezi lístky třepotající se jak vítr káže.
Vypadám jako dekadent, ale ve skutečnosti chci aby všude byly kytičky.


...a jednu věc jsem podělala. Vyklopila jsem, co to vlastně se mnou je. Před ní. Ptala se mě. A já to řekla. "Každej den myslím na smrt. Nemůžu se s tím vyrovnat. Všechno od té doby. Nemůžu se s tím smířit, odráží se to v mým chování a tak jak dřív pro mne bylo těžké zadržovat smích, dnes smích předstírám."
A tím jsem to pěkně posrala. Měla jsem se držet a vůbec nic neříkat. Takový průser. Strašně mě seřvala. Byl to její táta a já ji s tím nemám zatěžovat a naopak být oporou jí. Navíc jsem o něm mluvila škaredě, když žil. Jsem s tím trapná.
To mi řekla a má pravdu. Ale to poslední... to vám tak bolelo, že jsem myslela v tu chvíli, že si půjdu ustlat do kolejiště.
No ale ona se ptala.
A víte proč jsem o něm říkala jednou nepěkné věci? Protože ji trápil, moc ji trápil. A já ji mám ráda.
A teď mi to bude vyčítat. Už navždycky. Je jedno, že se to stalo před lety. Prostě to bude navždy a já se za to teď stydím. Škoda, že se ona zaobírá, co jsem jednou řekla, ale pravdou, tím co cítím se už nezaobírá. Nenapadne ji, že mě to mrzí. A nechce slyšet, že mělo svůj účel.
Ale tím se nechci ospravedlňovat.
Přecejen je to moje chyba.
A může mě soudit v duchu i nahlas, kdo chce, ale možná že ani vy nejste nevinní.

Milí spolužáci, milí přátele a nepřítele, čtenáři, všichni lidi v mým životě i mimo něj:
tak tohle je ten důvod, proč jsem se vám najednou začala stranit, tak od listopadu do února. Teď už je těžké navázat, když si o mně myslíte, že jsem asociál. To proto ty depresivní články.
Všechno s tím souvisí. Já jen nechtěla tak do detailu to tu řešit v každém blbém článku, je to koneckonců mé soukromí, i když tady vykecám kde co, ale aspoň nevíte kdo jsem. S takovou osobní bolestí jsem se tu nechtěla chlubit.

Už docela dlouho jsem se nazasmála... jako fakt hodně.

Chybí mi happeningy a hovadiny. Chození v extravagantních hadrech, focení se ve vlastnoručně zrobených šatičkách, nacvičování choreografií. Rozmlouvání, improvizované hraní si se slovy.
Ráda bych si na sebe vzala krajkové šatičky a glády, vzala kytaru, šla si stoupnout na chodník před Mekáč a hrát. Ale nechci to udělat sama. Jedna kytara je příliš komorní.

Chybí mi snění. Už nelpím na ideálech. Už se jenom bavím.
A to je dobře.

Mluvím divnýma slovama, podivně je kombinuji. Aplikuji na svou osobu černý humor jen to fikne. Baví mě to. Strašně moc.
Jenomže teď už na světě není nikdo, kdo by si pak o mě nemyslel, že jsem divná.

Líbí se mi jeden pán, co nosí jehlové podpatky. Vlastně dva. Jeden je opravdovej a druhej je postava z filmu. Ani jeden z nich není Jeffrey Star.
Prostě se mi líbí lidi, kterým to sluší. Ne každému sluší jehlové podpatky. Je to jako módní inspirace. Móda co je na mole nemá být nositelná. Je to jak galerie s obrazy, promítání filmu, koncert. Je to umění, které bezprostředně pozorujete. Kdybych měla možnost něco takové stvořit, chci tam i pány v jehlách. Hubený holky. Tlustý holky. Prostě ty, co se mi líbí.

Myslím, že některý lidi to pěkně otravuje. Jak mluvím o tlustým a tak.
No a?
Mě taky spoustu věcí otravuje.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Phoenix Phoenix | 29. května 2011 v 19:43 | Reagovat

Ahoj, jsem na tvém blogu podruhé a líbí se mi. Hlavní je mít svůj cíl a jít si za ním a nenechat se nikým zvyklat. ;-)

2 Anetry Anetry | 29. května 2011 v 20:00 | Reagovat

[1]: jee, to je milé, děkuji. I když to nechápu, protože mě se už dlouho nelíbí :D

Ano, cíl... to jsem kdysi měla.

3 Phoenix Phoenix | 30. května 2011 v 19:13 | Reagovat

Taky jsem se před nějakým časem chtěl zabít, myslím, že to bylo na podzim. Ošklivé počasí, procházky v opuštěném lese, houkající vlak.. tma. Začal jsem kouřit a chlastat a řezat se. Jak to dopadlo? Otrávil jsem se a 3 dny byl v komatu, je dobře že jsem přežil? To je těžko říct. Jednoho dne jsem přestal úplně se vším tímhle, baví mě překonávat tu touhu. Máš před sebou dlouhý život. Nejlepší je si užívat to co tě baví, protože pak cejtíš, že to má smysl.

4 Dreamy Dreamy | Web | 31. května 2011 v 10:54 | Reagovat

Všechno jde, když člověk chce. Život je skvělé plátno, které můžeš pokrýt všemi barvami. Tohle říká člověk, který nachází smysl v přežití.

Zaměř se na to, čemu věříš, stanov si cíle, kterých chceš dosáhnout. Věř mi, že takovýchto lidí není zas tak málo, kteří jsou maximálně sví a jdou svou cestou, žijí pro sebe - konečně.

Drsná, trefná, pravdivá tečka závěrem: "Co Tě nezabije, to Tě posílí."

P.S.: Možná bych s Tebou i šla zpívat před ten Mekáč, i když moc dobrá zpěvačka vlastně nejsem :)

5 Anetry Anetry | 31. května 2011 v 11:44 | Reagovat

[3]: "Taky?" Zabít jsem se doopravdy nikdy nechtěla. Nebýt, ale ne zabít.
Přeju ti hodně štěstí :)

6 Anetry Anetry | 31. května 2011 v 11:46 | Reagovat

[4]: to s těmi cíli jsem si říkala pořád a pořád a pořád a tak před dvěma lety jsem tím zaplňovala i tento blog, ale nebylo to doopravdové. bylo to jen jekési čekání.
ale snad už jsem normální :)

P.S. Klidně bych tě vzala do party :)

7 Anetry Anetry | 31. května 2011 v 11:47 | Reagovat

[3]: to s tou smrtí v článku nebylo o mě, ale o tom, že umřel někdo blízký.

8 Phoenix Phoenix | 31. května 2011 v 19:39 | Reagovat

Cetl jsem si asi 3 tvoje články a nějak mi to ovlivnilo, že jsem napsal, co jsem ve skutečnosti vůbec napsat nechtěl. Nemá to smysl, hele zapomen na to. Měj se hezky, čau

9 Anetry Anetry | 1. června 2011 v 10:45 | Reagovat

[8]: nechtěla jsem tě naštvat, promiň. Měj se fajn.

10 kdosi z rosy kdosi z rosy | Web | 2. června 2011 v 12:27 | Reagovat

Tak je to jasný..v létě jedem do Prahy hrát před mekáč! zahraju i zazpívám.
a jestli se přidá i Dreamy, dáme jí třeba tamburínku :-) to by šlo, ne?

Rodiče bývají zlí. zvlášť v případech, kdy jejich děti dělají něco, co oni nechtějí. nebo jsou zkrátka takoví, jak si je nepředstavovali. ale co se dá dělat - většinou nic. Jen s nimi tak nějak vycházet a nemluvit s nimi o niterních věcech..protože pak právě přijde tohle peskování a zraňování.

11 Anetry Anetry | 2. června 2011 v 12:35 | Reagovat

[10]: :D no jo, ale před kterej? třeba ten na václaváku je takovej neprakticky na rohu :D

Asi máš pravdu. Ale jak je člověk ještě hodně mladej, tak věří, že jednou se s nimi o svých niterních věcech bavit bude moct.
Osobně teda už pár let nevěřím.

12 kdosi z rosy kdosi z rosy | 6. června 2011 v 15:06 | Reagovat

No, napad mě spíš ten, co je na příkopech; neni tak velkej, ale okolo chodí dost lidí a je tam taková příjemnější atmosféra, řekla bych ;-)

..myslím ale, že to tam má hodně lidí. že jim rodiče nejsou trak 'blízko'.

13 Anetry Anetry | 6. června 2011 v 19:37 | Reagovat

[12]: tak jsem zřejmě ještě nenavštívila :D

Ano, to vím. Mě to ale trápilo tak proto, že jsem neměla nikoho jiného. A nejspíš asi pořád nemám. A jak nemám, tak pro mě bylo těžší fungovat. No, to je na dlouhý nudný vyprávění :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
All rights reserved. Copyright © 2007-2009 AnetryTM
Dotazy? Připomínky? Nabídky k sňatku? Pište do ZPRÁVY AUTOROVI (vpravo pod menu).