Who is that girl I see, Staring straight back at me? When will my reflection show Who I am inside?

a už je mi líp

14. května 2011 v 12:59 | AnetryTM
protože už i TOHLE je mi jedno.

Dlouho jsem byla hodná holčička, která dá na ostatní, je vstříctná... A TO JE ŠPATNĚ, PROTOŽE JSEM ZTRATILA SAMA SEBE.
Je pro mě novinkou se řídit tím, co si opravdu myslím. Já si myslím spoustu věcí, o některých si myslím že jsou správné o některých si nejsem tak jistá, ale stejně jsem vždycky dala raději na ostatní - přišlo mi to jistější.
JAK TRAPNÉ!

Bála jsem se věci dělat tak, jak se líbí mě. Lidi mě nikdy nijak extra nebrali, chtěla jsem prostě, aby mě měli rádi.
Nasrat, velebnosti. K čemu to?
CHÁPU, ŽE VÁM SE TO ZDÁ NEPOCHOPITLNÉ. ALE I TAKOVÍ LIDÉ JAKO JÁ JSOU. Neměli byste mne odsuzovat. Za to prostě člověk nemůže, protože to neovlivní.

Už se nebudu zahazovat s blbama.
Pokaždé jsem věděla, už od začátku, že to stejně dřív nebo později skončí. Já jsem osobně dávala přednost tomu "dřív". Někdy i bez udání důvodu. Mnohdy mne to potom mrzelo, protože to nebylo zrovna fér a bylo to sobecké. Jenomže to jsem si měla říct už dřív než jsem dovolila, aby to začalo.

Jo, "nepřátelé" mne docela vyděsili. Je nepříjemné, když někdo, komu víte, že se nedá věřit a jeho pozorování světa je dočista absurdní, čte vaše myšlenky.
Tak to sem nemám psát, že. Moje chyba.

Nikdy jsem nedokázala mluvit s někým o svém osobním, nejvíce intimním životě. A to je chyba. Protože tohle se v holčičím světě asi musí.
A já na to seru.
Jenomže pak mne vždycky štve, když se mnou holky mluví způsobem "neboj, i ty si někoho najdeš" apod. Protože holt nic neříkám, tak si myslí bůhví co.
Zase moje chyba. Ale co?! Na tohle konto na mne jedna holka řvala jako hysterka! Předtím mi říkala že jsme nejlepší kamarádky, ale stejně jsem se v tom kamarádství necítila dobře. Bylo to takové měření dvojím metrem - vadilo jí, o dělám a přitom ona dělala to samé. Cosi jsme si navzájem dokazovaly a ona mi ve vzteku klidně nadala do pičí, když se necítila. Jsem ráda, že je to pryč, byla jsem na tom psychicky mnohem hůř než teď. Zoufalá doba.

-- A bohužel, žádné povzbuzování to nezachrání, protože zní neupřímně. Ba naopak, zní to tak, jak si na to vzpomínám - ví na mě něco a připadá si, že je na koni. Co byste čekali od někoho, kdo o o vás tvrdí jaká jste jeho nejlepší kamarádka, a pro kterou uděláte věci, které pro jinou ne a ona se pak ve vzteku ani neumí kontrolovat a sprostě vám nadá... Ughhh, hrozné vzpomínky. A teď si hraje na samaritánku.
Možná to myslela dobře, ale vzhledem k tomu, co si pamatuju je to tak neuvěřitelně nedůvěryhodné... Ughhh. Až směšné.

JEŽÍÍÍŠ, PROČ JSEM TENHLE ČLÁNEK PSALA? VŮBEC SE MI NELÍBÍ.
ŠKODA TOHOHLE BLOGU.
ALE UŽ SEM NIC NORMÁLNÍHO PSÁT NEBUDU.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dreamy Dreamy | Web | 25. května 2011 v 11:18 | Reagovat

Ono je to totiž jednodušší jít s partou, nebvo dokonce s davem a přitom zapřít samu sebe. Říká se sice, že rovný rovného si hledá, ale že nalezení mnohdy není úspěšné, o tom už se raději mlčí...

Máme to podobné, také mohu říct, že dřív jsem nežila jak jsem chtěla, jak jsem mohla. Byla jsem pořád ta nejlepší, ta nejsprávnější - a k čemu to bylo? Nechávat za sebou svoji duši.

Alespoň se ale takhle člověk poučí pro příště, že už bude vědět, jak žít líp, s kým trávit svůj volný čas, kterým hlubokým zájmům věnovat svůj drahocenný čas.

Přeji Ti mnoho štěstí. :)

2 Anetry Anetry | 29. května 2011 v 20:05 | Reagovat

[1]: pravda pravda, všechno pravda.
Děkuji za přání. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
All rights reserved. Copyright © 2007-2009 AnetryTM
Dotazy? Připomínky? Nabídky k sňatku? Pište do ZPRÁVY AUTOROVI (vpravo pod menu).