Who is that girl I see, Staring straight back at me? When will my reflection show Who I am inside?

Dnes je mi smutno. Nevím proč.

30. dubna 2011 v 17:07 | AnetryTM
.íj es míjob ?íbílen cin ydkin ěnm an íj es čorp
To je jedna věc. Ale kvůli tomu smutná nejsem.
Asi. Myslím tedy.

Ráda bych, kdyby mi někdo poradil.
Mám strach z jejího názoru. Strašně se toho bojím.



Dřív jsem brečela a trpěla neurózama. Teď už to tak není. Dospěla jsem do oné idontgiveashit attitude, jak už jsem řekla.
Tím chci říct, že moje strachy už mne neomezují.
Ale stejně se jí pořád bojim. Strašně moc.

Skoro všechno, co se mi líbí anebo myslím, že je dobré (objektivně!), tak ona kritizuje. Proč to jen dělá?
Doufám, že máme jen prostě jiné názory.

Ale umí i chválit.
Strašně fandí mladým lidem. Kdybyste jen slyšeli kolik pěkných a pochvalných slov má pro mladé úspěšné lidi. Jaké hezké fráze používá, když velebí jejich krásu, talent a výjimečnost. Moc krásně jí to jde.

Víte, už léta se chci naučit zpívat. Fakt, klasicky chodit někam na hodiny, učit se techniku, dýchání a tak. Myslím, že je to naprosto super.
Je to prostě radost. Teda doufám.
TEĎ už je mi jedno, co si ona bude myslet. JE MI JEDNO, KDYŽ SE JÍ TO NEBUDE LÍBIT.
Ale stejně mám strach z kritiky, protože holt pořád bydlím "blízko" = můj pokoj holt není tak daleko z jejího doslechu!
Víte, mám prostě strach, že až budu cvičit, že mi řekne, že je to hnus!!
A mám strach, že to omezí mou svobodu a že mne to znechutí. Mám hudební sluch a falešnosti slyším, když jsou. Takže nebudu žádnej lempl z Hvězdné pěchoty bez soudnosti. Naopak, málokdy si něco nehezkého odpouštím, ale řekla jsem si, že když mne to tak láká, že to prostě musím zkusit! Ať to bude jakýkoliv! Je to jako všechno otázka cviku. A je to radost. To je hlavní důvod, proč to chci.
Jsem ale ráda, že je na mne tvrdá. Pak ze mne vyrostl perfekcionista. Sice to asi nebylo na mou povahu nejlepší postup, přecejen mě to zabrzdilo, ale aspoň jsem o to tvrdší a věřím hlavně sobě a né ostatním.
Časem se člověku udělá hroší kůže, kdy se otupí je mu to jedno a prostě si řekne, že je škoda života se trápit, vzhůru do boje! ale trápení bylo opravdu hodně. Na druhou stranu, kdo ví, jestli bych se stala perfekcionistou, kdybych byla chválena a povzbuzována ve všem, co se mi zlíbí. Možná bych byla jen namachrovaná kráva. Uuuuh, jak to bolelo, ještě teď se mi svírá hrdlo, ale už je to za mnou. Jsem silná bojovat.

Mamince totiž nepřipadá ani nijak extra to, jak píšu. To vy z blogu taky nemůžete vyčíst, protože sem píšu sračky. Jí jsem dala číst něco, co myslím, nebylo nejhorší. A nijak nadšená nebyla.
Prostě strašně chladná. Takže se jí to asi nějak extra nelíbilo.

Prosím, mluvte o tom někdo.
Tolik bych si o tom s někým potřebovala promluvit, ale pak se cítím provinile.
Jakobych ji pomlouvala.
Takovou moc jako ona nade mnou nikdo nikdy mít nebude.
CO SI O TOM MYSLÍTE?
Hlavně mi neříkejte, abych si "s ní o tom promluvila". To už jsem skoušela a byla to jen adolescentní naivní víra, že to půjde. Když začnu, byť klidně, prostě se tomu vysmívá anebo se urazí, že ji obviňuji. To nemá cenu.
....

Tolik to Kate a Williamovi přeju. I ty šaty se mi už začaly líbit, i když na první dojem jsem je zavrhla.
Ou, a viděli jste ty klobouky? Prostě nádhera. Takové kreace. A jak ty starší dámy vypadaly nádherně i v těch pestrých kostýmcích a extravagantních kreacích, to se u nás nevidí. Vůbec, celá ta móda Londýna je nesrovnatelná s českým nevkusem! U nás nosí mladý holky mikinu i k hezké halence, na nohách okopaný tenisky a pásek s fake sponou DG. Starší dámy už to vzdaly. Fialovej přeliv, načerněný obočí, řasy i víčka natur a přetažená rtěnka, spousta zlata že by se ani Lil Wayne nemusel stydět, vše dovršeno nějakým fádním pytlem tvářícím se jako šaty. a vymlouvají se, že nic odvážnějšího se na ně něhodí, což je úplná blbost, protože můžou vypadat svěže a elegantně a decentně i za pár kaček, jen se nebát barev. To je taková škoda!
Když se na tu nádheru dívám, taky bych chtěla být princezna. Ale když se na to podívám očima mého dětského já, asi bych se styděla. (Narážka na můj kontroverzní vzhled :D).
Nechápu, proč je moje maminka tak na větvi ze všech mladých úspěšných a talentovaných lidí kako je třeba právě Kate. Takové děvče nepřišlo ke štěstí náhodou (ale je tedy opravdu nádherná! Má PŘENÁDHERNÝ úsměv). Jistě je velmi sebevědomá a její rodiče jí dali prostřední jméno Elizabeth. Chtěli pro svou dceru něco extra a taky ji jako něco extra vychovávali.
A moc jim to přeju.
A teď vysvětlím, proč nechápu "proč je moje maminka tak na větvi ze všech mladých úspěšných a talentovaných lidí", kteří byli ke své výjimečnosti jednoduše vychováváni. Jednoduše to nechápu, proč se to mamince tolik líbí a na druhé straně ze své vlastní dcery nikoho "extra" mít nechce.
Spíš teda mám od mala pocit, že jsem spíš takovej trochu póvl.
Nikdy jsem na sebe neupozorňovala, i když jsem třeba chtěla (jsem rozverné povahy), protože jsem věděla, že nejsem jako ti, kteří tohle dělat MŮŽOU. Přecejen jsem byla nešikovná a těžkopádná (jako většina dětí, viďte, ale hodl jsem si to uvědomovala).
Může se vám zdát trapné, když jsem pořád řešila, jestli jsem tlustá anebo nejsem, ale teď vám něco řeknu: když budu počítat i letošní rok, tak v tom mám dobrých šestnáct let praxe. Je mi dvacet jedna. Od pěti let jsem už věděla, že jsem tlustá, protože mi to neustále připomínala babička a taky jsem věděla od maminky, že mám nosit jen volné oblečení. UŽ V PĚTI LETECH jsem se koukala do zrcadla a nelíbilo se mi to, jak jsem tlustá. (myslíte, že je to normální? v pěti letech? JÁ TEDA NE.) A když jsem začala chodit do školy, tak mi bylo strašně nepříjmné se vidět v zrcadle a na fotkách. V pubertě jsem to obrečela, myslela jsem, že je to nezvratné. Pak na střední jsem se naučila jak oblafnout okolí a zkrášlit se, zjistila jsem, že pro každýho nejsem k zahození a že se dokonce se někdo klidně na veřejnosti nebojí držet mne za ruku anižby se styděl. A pak to šlo tak nahoru a dolu, až do této doby, KDY JE MI TO UŽ JEDNO.
když jsem žádala pomoc, byla jsem odbyta.
bylo mi řečeno, že nejsem nic extra.
a já jsem tehdy strašně žárlila na ty mladé krásné lidi.
Každej nemůže být extrémně důležitá osoba, ale může si sebe alespoň vážit, ne? a ne se zatracovat. Nikdy by se za sebe neměl stydět, tak jako já.

Řekla bych, že máma ze mě možná něco extra mít chtěla anebo pořád chce, ale asi si myslí, žeto všehcno vyvstane out of the blue. Prostě že po tom neustálém ponižování ze všech stran se najednou vyloupnu se sebevědomím královny, která věří že svými schopnostmi všeho dosáhne.
Tak tohle se opravdu stává jen v pohádkách.
....
Uch, ale ta sláva byla prostě nádherná. Ty uniformy, koně, kočáry, šaty, klobouky, architektura, hudba, prostě všecko bylo tak uchvacující!! A to nesnáším svatby. Bojím se jich a plánuju ji uskutečnit ve Vegas, ale tohle bylo fakt něco.
No jo. Kdybych náhodou zhubla na 50 kilo, ještě je tady Harry :D Ale to se neuskuteční. Tedy, myslím ten úbytek váhy :DDD
....
Konec sebebičování.
Jdu do toho. Myslím do lekcí zpěvu.
Snad to ustojím. Chvalořeči nečekám.
Ale je to nádherné.

A já s jdu učit. ale už je mi trochu líp. Tak doufám, že se někdo ozve. Zajímalo by mne, jak to vidí lidé zvenčí. A co svatba, líbila se?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
All rights reserved. Copyright © 2007-2009 AnetryTM
Dotazy? Připomínky? Nabídky k sňatku? Pište do ZPRÁVY AUTOROVI (vpravo pod menu).