Who is that girl I see, Staring straight back at me? When will my reflection show Who I am inside?

Víra, nebe, andělé

28. července 2009 v 12:43 | anetry_awesome |  Články z minulosti, co se mi, myslím, povedly
O strážných andělích slyšíme již od mala.
Pokud se dáme na křesťatskou víru nebo v ní jsme vychováváni od útlého věku, asi jsme o všem teoreticky poučeni. Ale tohle co sem píšu je o něčem trochu jiném...


Vždycky jsem byla vychovávána v absolutním atheismu.
Jenomže... už několkrát v životě jsem se přesvědčila o tomto faktu:
Víra dokáže zázraky. Víra Tvá tě uzdraví není jen fráze.
Víra, pokud ji rozvíjíme, je největší duchovní sílou, kterou může disponovat každý z nás.
Musí mít však pevné základy.
Když se řekne víra, většina atheistů si představí kostel, krvácejícího Krista na kříži, anděly, prošedivělého vousáče sedícího na obláčku... odříkání, přísnou morálku, kání se...
Tak to doopravdy vypadá.
Ale co to hlavní?
TO NEJDŮLEŽITĚJŠÍ?
Víra.
Vezměte toto slovo do své mysli, představte si ho třeba jako velkej neonovej nápis a jeho význam zbavte kostelů, kněžských hábitů, oltářů, atd.
Najednou už to není tak strašný, že?
Každej z nás něčemu věří anebo někdy věřil, byť by to byla sebemenší věc.
To je víra.
Docela dobrá věc ne?
A teď si představte, že s ní můžete dokázat i tomu čemu se říká zázraky.
Ježíš Kristus - ne, stále mějte slovo víra jako neonovej nápis - on šířil víru. Údajně dokázal zázraky, uzdravoval lidi. Protože věřil, bezmezně věřil a jeho víra byla tak pevná, že ji dokázali přijmout i jiní lidé.
S vírou jsme schopni velkých věcí.
To je jedna z funkcí víry.
Další je - útěcha.
Kdo z nás ji někdy nepotřeboval?
Víra je naší silou a útechou, když prožíváme příkoří.
Můžeme věřit v nebe. Nebe nemusí být "něco tam nahoře" může to být jeden z odrazů našeho světa, jedna z jeho astrálních vrstev.
Věřím, že je kolem spousta věcí, které nevidíme. Je spoustu věcí kolem nás a mezi nimi je i něco jako nebe, možná i něco podobné peklu.
Nebe, to je "něco", kde jsou uchována vzpomínka na zesnulé. Dle mého, duše jako taková, ta energie, do nebe nejde, ale přemění se - ostatně něco na ten způsob jsme se už učili ve fyzice. Jenomže nejen duše dělá to nehmatatelné na člověku. Součástí jeho duše je i jeho neopakovatelnost, jedinečnost, podoba, která se do duše otiskla. A tato věc je ta, která jde do nebe, ta už se "nerecykluje". To byla jedinečná neopakovatelnost, kterou vytvaroval i sám život a čas a neopakovatelná osobnost. Duše jako energie si určitě věco "zapamatuje", ale tento "otisk jedonečnosti" ji dále nedoprovází.
Se smrtí nám naši blízcí neodcházejí. Jen je hůře vidíme, jsou v tom, čemu říkáme nebe. Proto bychom měli těm, co tu ž s námi nejsou pomáhat najít cestu právě tam, kde naleznou krásu, smíření a klid. To, čemu říkáme nebe, přestože to asi není nahoře.
Tak si to představuji. Toto je má víra.
A kdy člověk víc potřebuje útěchu, když zemře někdo, koho miloval?
Andělé prý nemají křídla, jen zář kolem. Křídla mají jen jako znamení, abychom je poznali.
meditací a nacvičováním se s nimi můžeme naučit.
Nedám vám tu přesný návod, ten si budete muse vyhledat sami.
Řeknu jenom tolik, že když se se svým andělem naučíte mluvit, nalezneme jistý přístav útěchy, možná i naděje.
Můžeme ho kdykoli zavolat a on tu bude hned s námi. Utěší nás. Vidí v nás dobro. Miluje nás, protože jsme jeho svěřenci.
Možná každý má anděla (v sobě), ale nikdy s ním nemluvil, občas cítil jeho přítomnost, když mu to, čemu říkáme intuice, pomohla od problémů.
Na své první přímé setkání s naším andělem se musíme naučit uvolnení, meditaci a soustředění.
Mluví s námi, radí nám, vyslechne nás a obejme.
Jeho podobu určujeme sami.
Náš anděl je ten, který nás nikdy neopustí, vždy přijde, když ho potřebujeme. On nás vždy bude milovat, bude nám věřit a bude v nás vidět dobro. když budeme miovat my jeho, budeme milovat i sebe.
Myslím, že andělé jsou symbolem toho, že v každém z nás je dobro. Vycházejí právě z nás.
Mluvíme s nimi, ale zároveň mluvíme se svým dobrem.
Asi bude něco na tom, že útěcha je nejlépe účinná, když ji nalezneme sami v sobě.

Tak přecejen, něco na tom bude. Co myslíte?

Tímto vás nenabádám, abyste se nechali pokřtít a chodili do kostela každou neděli.
Najděte víru v sobě.
A najdete to, po čem toužíte.

Říkejte mi obskurní dekadentka, která mluví s andělama.
AnetryTM
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Zoë Zoë | 28. července 2009 v 17:30 | Reagovat

hm..TAK JÁ VĚŘÍM V SÍLU PARUKY!

2 AnetryTM AnetryTM | 28. července 2009 v 19:00 | Reagovat

co jsem ti provedla?

3 Zoë Zoë | 28. července 2009 v 20:26 | Reagovat

Nic :D Promiň, ale znáš mě...moje motto je "I know I believe in nothing, but it is my nothing". A jsem na to docela hrdá <3

4 Zoë Zoë | 29. července 2009 v 12:58 | Reagovat

nahoře..wut se stalo?

5 AnetryTM AnetryTM | 29. července 2009 v 21:15 | Reagovat

something absolutely wonderful

6 Zoë Zoë | 29. července 2009 v 23:02 | Reagovat

tos' mi toho hodně řekla.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
All rights reserved. Copyright © 2007-2009 AnetryTM
Dotazy? Připomínky? Nabídky k sňatku? Pište do ZPRÁVY AUTOROVI (vpravo pod menu).