Depresivní holka na Blog.cz

Tak. A tohle je ten slibovaný historicky poslední článek.
Týká se věcí,který sice nikoho nezajímaj, ale jelikož se týkaj článků, o kterejch jsem kdysi psala,tak to sem musím napsat.

Přes všechny hnusárny, co jsme si za posledních sedm let udělali, jsme skončili. Skončili spolu. Dokromady. Tohodle blogu se to týká. Napsala jsem sem kdysi hodně kravin o nás dvou, o Tobě.
Hodně kravin jsem taky provedla. (Ale ty taky.)
Ale asi to tak mělo skončit.
A já jsem ráda.

Záleží jenom na tomhle okamžiku. Kdo ví, co bude zítra nebo za rok. To je fuk. Teď je to rpostě tak.

Drazí a milí!
Když mi teď z ničeho nic tolik z vás píše, jak se jim to tu líbí a ptají se, proč jsem to tu zrušila, mám na vás prosbu:
NAPIŠTĚ DO KOMENTÁŘŮ, KTERÝ ČLÁNKY SE VÁM KONKRÉTNĚ TOLIK LÍBILY.

Dost mě to zajímá.
A stejně vim, že mi to zas nikdo nenapíše. :/

který jsi mi napsal vzkaz tady přes blog. Chtěla bych podotknout, že články na tomto blogu jsem psala já, nikoli "rozumná dospělá osoba". Masáž mého ega byla sice velice uvolňující, avšak můj asketický autoregulátor je již silnější. Přiznávám si, že
ty dětinské, zoufalecké a ubrečenecké věci, které jsou obsaženy v mých posledních článcích, neunavovaly jen mne, ale i mé prořídlé čtenářstvo. Koneckonců, tento blog jsem si psala zhruba od doby, co mi bylo 17 let - a dnes už mi vržou kolena - a proto je docela ostudné, že tehdy jsem bývala rozumnější (resp. jsem se tak snažila tvářit).
Ale patří Ti dík, protože kdyby se mi Tvůj vzkaz neobjevil na mailu, tak bych si neobnovila již "prošlou registraci" blogu, který jsem zrušila již před několika měsíci - proto tu také nejsou kategorie. A jsem zhrozena že jsou články tak snadno vygooglovatelné. Některé věci by prostě měly zůstat doma a neměly by se tahat na veřejnost.
Nicméně mne potěšilo, že se někdo bez vedlejších úmyslů podepíše pod svou zprávu svým skutečným jménem a nedává si pseudonymy. Takové férovosti si velmi cením a musím říct, že se mi to na tomhle blogu ještě nestalo.
Proto, pokud ovládáš anglický jazyk, Tě ráda pozvu na svou novou a mnohem ambicióznejší blogařskou činnost; až bude definitivně rozeběhnuta, mohu Ti to napsat na mail, pokud bys měl zájem.

Měj se hezky.

Anet

Ok, dost všeho. Dost naříkání, zatnout zuby, před ostatními nedát nic znát. Jedem dál.

Amy... je mi to strašně líto. Strašně moc. Všichni Tě viděli jen jako fetku a odsuzovali Tě. Vždyť taky nic jiného o tobě nepsali! Když jste zadali do googlu její jméno, tak první, co bylo na ráně - byly fotky, kde byla sjetá jak motyka anebo videa, na kterých si přímo na stagi šňupla.

Nevím, proč jsi to dělala, neznám ten důvod, můžu jen hádat. Ale vždycky ten důvod je.

Něco Tě trápilo. Někdy se tomu říká "nuda", ale za tímhle slovem je víc, když jde o tyhle věci.

Člověk se takhle neničí bezdůvodně.

Kdysi jsem napsala jeden takovej článek, kde jsem komentovala to, co řekla tehdy Madonna o MJ, když náhle zemřel.

A tohle je přesně to!

Nebudu sem dávat odkaz, protože to tu stejně moc lidí nepřečte, takže na tom ani moc nezáleží.

Tenhle blog upřímně nesnáším.

Chtěla jsem sem napsat o téhle veřejné tragédii.

Jednoduše Amy byla neuvěřitelnej talent, která když zpívala, bylo to jako když zfleku vypráví příběh, bylo to tak lehké, šlo to přímo z ní, bylo to tak neuvěřitelné a přitom obyčejné jakoby vlastně ani nezpívala, prostě jen vyprávěla o životě.

Kdyby ti hnusní pomlouvači taky sledovali něco jiného než to, jak se někde pere s chlapama v hospodě, mohli by si všimnout, že co bylo na Amy taky velmi výjimečné jest to, že ona neuměla lhát. A to bylo poznat nejen z jejího hudebního projevu, ale taky to, jak mluvila s fanoušky.

Ona byla opravdová.

OPRAVDOVÁ.

Na nic si nehrála. A to na ní je strašně krásný.

Jak může člověk, který má kolem sebe tolik lidí, kterého tolik lidí uctívá... být tak strašně sám?

.....

myslím, že tohle bude už nadobro poslední článek.

je to tu pěkně pitomý a depresivní.